Mlýn Lásky

Syn byl otci poslušný a vyrazil na cestu. Když scházel v Karpaczi z hor, už se stmívalo a  začalo mrholit. Ve výstavném mlýnu, na který narazil, proto poprosil o přenocování.

Mlynář mu ukázal místo ve světnici a jeho dcera začala připravovat večeři. Byla to krásná mladá dívka, milá a radostná jako jarní obloha. Ihned okouzlila jeho srdce. Také ona na něj se stále větším zájmem pokukovala a vyhýbala se přitom otcovým pohledům.

U společné večeře slovo dalo slovo a rytíř vysvětlil cíl svého putování. V tmavé světnici si nikdo nevšiml, jak  mladinká mlynářova dcera zbledla. V okolí už všichni slyšeli vyprávění o odvážlivcích, kteří zahynuli při pokusu splnit Kunhutiny  rozmary. Ti, kdo se totiž chtěli ucházet o její ruku, museli v plném brnění objet hrad  dokola po koruně hradeb.

Všichni šli už spát, jen mladičká dívka  ještě dlouho do noci chodila po světnici a něco chystala při světle svíce.  

Ráno měl rytíř vyrazit na cestu. Už seděl na koni, když k němu přiběhla mlynářova dcera, do dlaní mu vtiskla jakýsi uzlíček a dlouho něco šeptala. Když to viděl její otec, celý rozzlobený  ji okřikl. Mládenec na to  nehleděl, políbil dívku na tváře, zasekl koně a vyrazil. Když koutkem oka uviděl na dívčině tváři ruměnec,  rozlilo se mu okolo srdce teplo.

Mlýnské kameny pomalu mlely nejlepší mouku v okolí. Každý den před západem slunce vyběhla mlynářka na louku nad mlýnem, aby se podívala na mohutný hrad na vrchu na obzoru. Čekala na nějaké znamení nebo na zprávu. Čekání pro ni představovalo ta největší muka.

Sedmého dne u večeře, když se mlynář pomodlil a rozdělil chleba, přerušilo ticho hlasité zaklepání na vrata. Malým okénkem zahlédli známou postavu rytíře.

Mládence pozvali dovnitř. Nejdřív mysleli, že utekl z hradu, aby nemusel podstupovat Kunhutinu zkoušku, a nyní se v hanbě vrací domů a u nich hledá místo na odpočinek.

Rytíř pomalu jedl čerstvý chléb upečený z nejlepší mouky v okolí a jal se vyprávět celý příběh mlynářovi a jeho dceři.

Vyprávěl, jak ho uvítala princezna Kunhuta, která se mu posmívala a pochybovala o jeho odvaze. Líčil, jak těžké bylo v plném brnění a koňmo objet celé hradby, v nichž  navíc záludná princezna nechala některé kameny uvolnit tak, že koně odvážlivců klopýtali, ztráceli rovnováhu a shazovali  jezdce do hlubin Pekelného údolí.

Mladý muž, jak sám řekl, vděčil za svůj život podivnému dárku, který obdržel z rukou krásné mlynářovy dcery. Uzlíček totiž obsahoval zvláštní  mazání, složené z kolomazi , mouky a dalších, jen dívce známých ingrediencí. Směs způsobila, že koňská kopyta přilnula ke kamenným hradbám s nevšední silou.

Když dovyprávěl svůj příběh, vrhl se rytíř na kolena a požádal mlynáře o ruku jeho dcery, protože pouze díky její nezištné pomoci se vrátil celý a zdráv. Dlouho musela prosit dcera otce, aby rytířově žádosti vyhověl. Souhlasil, ale dal podmínku – mladý pán musel zanechat svého rytířského živobytí, naučit se mlynářskému řemeslu a pak se usadit ve mlýně.

Šťastný  mládenec zapíchl svůj meč do velkého balvanu a od té doby vedl život po boku své vyvolené jako prostý mlynář. Společně se dočkali mnoha dětí a mlynářské řemeslo bylo předáváno z generace na generaci.

Místní lidé na památku pojmenovali toto místo Mlýn lásky, protože zde mlýnské kolo zrní na mouku měnilo, s lidskými osudy točilo a mlynářovu dceru rovnou princezně učinilo.